Když jsem po dubnové aktualizaci zjistila, že je Indonésie přidaná jako další oblast do horobraní, srdíčko mi zaplesalo. Jupíííí. To bude šupa, to se bude modřit. Realita je na místě však úplně jiná.
Indonésie je největším souostrovním státem na světě. Je převážně hornatá, až na malé výjimky na Sumatře, Borneu a Nové Guineji. Je zde kolem 130 aktivních sopek. Nejvyšší horou je Puncak Jaya na Nové Guineji, dosahující impozantních 4 884 metrů, a patří tak k nejvyšším vrcholům celé Asie a Tichomoří.
V porovnání s Českou republikou, která má rozlohu 78 871 km² a 17 822 vrcholů, je Indonésie co do rozlohy gigant, čítající 1,9 miliónů km², ale „pouze“ 20 784 vrcholů.
Na Bali se jezdí za jiným cílem. Pláže, koupání, šnorchlování, potápění, surfing, rýžová pole a v neposlední řadě samozřejmě spiritualismus.
Samozřejmě se výlet dá zacílit na „jen“ na horobraní. Ale letět takovou dálku jen kvůli tomu mi nepřijde efektivní. A tím že jsem vyrazila primárně prozkoumat tyto ostrovy po jiné stránce, byla jsem nakonec ráda za těch 5 modrásků, které jsem za svůj pobyt ukořistila.
Lombok - Gunung Tangkok (60 m) - tady to fakt nešlo, max s horolezeckou výbavou a to kdo ví ještě zda-li vůbec. Ale z dálky to tak nevypadá
Většina kopců se ztrácí v neprostupné džungli, v husté spleti rostlin, kde se mezi listím ukrývá havěť – od hadů až po pavouky. Pokud už je kopec v blízkosti cesty a vy si říkáte, super, 3 nebo 20 metrů dám, je zde jiné úskalí. Všudypřítomní psi. Vystoupíte z auta, objeví se jeden, fajn, za vteřinu jsou čtyři, OK, a než se nadáte, jste obklopeni smečkou nepříjemně štěkajících zuby cenících čtyřnohých mazlíčků, kterým jste narušili jejich prostor a oni to neznají, protože žádný jiný blázen tam nikdy z auta nevystoupil, takže jim poděkuješ a nenápadně se zdekuješ zpět do bezpečí. Dalším mým limitem byl pohyb pouze autem, a ne na skútru (v tom provozu, úzkých, kopcovitých a rozbitých cestách jsem si to prostě nedovedla představit) a na spousty míst se auto prostě nedostalo.
Bali.
Nespoutaná příroda s hluboce zakořeněným hinduismem, který prostupuje každodenní život místních – od chrámů a obřadů až po drobné obětiny na ulicích. Nabízí rýžové terasy, džungli, vodopády i pláže s ideálními vlnami pro surfování, stejně jako přátelskou atmosféru a pestrý život od klidných vesniček po živá turistická centra.
Největším zážitkem byl noční výstup s následným východem slunce na Gunung Batur (1717 m). Dle seznamovských Map.com je vrchol zakreslen uprostřed kráteru. V horobraní je na „hraně“ kráteru. Nejvyššího bodu jsem ale dosáhla asi 200 m od samotného horopointu. Přístup k němu byl již z kopce dolů po velmi strmém a úzkém lávovitém šotolinovém klouzavém bradle samotného kráteru. Takže jsem to neriskovala.
pohled
na Gunung Agung (3031 m) z Gunung Batur (1717 m)
vrcholové označení na Gunung Batur (1717 m) - 300m od horopointových souřadnic
těsně po východu slunce na Gunung Batur (1717 m)
Další horopointy na Bali mi nebyly dány, pohybovala jsem se v jiných oblastech, než byla jejich koncentrace a nechtěla jsem omezovat ostatní členy výpravy a raději se věnovala prozkoumávání chrámů, vodopádů a rýžových polí.
Tady by to šlo - je tady cestička, ale není horopoint. Vedle Gunung Bagas (823 m) - nešlo to, nebyla cestička.
Nusa Penida
Divoký a dramatický ostrůvek nedaleko Bali, který láká na syrovou přírodu, strmými útesy a tyrkysovými zátokami. Není tak uhlazený jako Bali – cesty jsou drsnější, prostředí méně turisticky „učesané“, ale právě to mu dodává autentický charakter.
Tento ostrov mě dostal svou krásnou, čistou a místy ještě nedotčenou přírodou.
Bt. Blidung (205 m) - se nachází kousek od vyhlášeného skalního útesu Kelingking Cliff (Tyranosaurus rex). Ale i zde jsem musela dlouho hledat přístupovou cestu, kdy jsem nakonec pípla z hotelového komplexu.
vyhlášený skalní útes Kelingking Cliff
Bt. Blubuh (388 m) – horopoint v oblasti Teletubbies Hills. Oblast je jako jedna z mála doporučována na hiking. Podařilo se mi najít vyšlapanou cestičku, zcela výjimečně zde nebyla džungle, ale jen vysoká ostrá tráva, nejdříve prudký sestup, pak kolem místních farmářských políček s kukuřící a banánovníky ke kopci. Pak se cestička ztratila, ale na pípnutí to stačilo.
Bt. Blubuh (388 m) – horopoint v oblasti Teletubbies Hills
Bt. Dere (439 m) – horopoint kousek od cesty směrem na mantami vyhlášenou pláž Suwehan Beach. Opět zde byla nepatrná vyšlapaná cestička vysokými travinami.
nepatrná přístupová cestička na Bt. Dere
Lombok
Lombok je klidnější a autentičtější soused Bali, kde se mísí krásná příroda s převážně muslimskou kulturou. Usínáte i vstáváte za zvuku muezzinů, kteří z minaretů svolávají k modlitbě.
Turismus zde ještě nedosáhl takové intenzity jako na Bali. Ale pomalu to začíná. Hlavně v jižní části ostrova v oblasti Kuty je vidět silný developerský rozvoj. Není se co divit. Na jihu ostrova jsou krásné dlouhé písčité pláže, které nabízí skvělé podmínky pro surfování.
Já jsem se ale raději vydala do
místních horských vesniček a do oblasti proslulé svými rýžovými poli. Cestou do
Tetebatu, malé vesničky na úpatí hory Rinjani, obklopené bujnou přírodou a
rýžovými poli a opičím pralesem se vzácnými černými opicemi, se mi podařilo
ukořistit jeden horopoint při průjezdu vesnicí Kopang Rembiga - Kuburan
Keramat Bat (361 m). 
průjezdní bod Kuburan Keramat Bat (361
m)
Na Lomboku se nacházel jeden horopoint také „nedaleko“ našeho ubytování u Mataramu, a tak jsem se v podvečer po celodenním nabitém programu vydala na skútru v doprovodu zjistit, jestli a jak je přístupný. Navigace na Mapy.com i Google Maps sice slibovaly cestu až k němu, ale skutečnost byla úplně jiná. Nedalo se ani přiblížit, natož tam dojít pěšky – jen buš, džungle a psi.
konečná přístupová cesta - ke kopci ještě 2km, kdo ví, v co se to vyvine
Gili Trawangan
Tento 3x2 km malý ostrůvek je známý svými nedotčenými plážemi, tyrkysovými vodami a rušným nočním životem. Na ostrově Gili Trawangan je „povinnost“ absolvovat želví šnorchlování, při kterém si můžete zaplavat v křišťálově čisté vodě po boku mořských želv. Je to ráj bez aut, kde se přepravujete především na kolech a koňských povozech. No a jeho jediný horopoint Bukit Trawangan (78 m) u toho prostě nemůžete minout.
Závěrem? Možná bylo vše jen tom, že nejsem odvážná, nejsem zarputilá, že se rychle vzdávám, možná to horko a 80% vlhkost udělali své. Možná jsem se jen pohybovala mimo správná místa. Možná kdybych jela na dovolenou s horobraníky, zase bychom si program postavili jinak. Možná…….. nevím. Ale co si budeme. Primárně jsem jela poznat novou kulturu, místní zvyky, rýžová pole, tropickou přírodu ostrova a duchovní atmosféru a těch 5 modrých bodíků byla jen taková třešinka na dortu pro zpestření dovolené.
A jen na pokochání