Přechod Nízkých Tater

Cílem výzvy je navštívit a zalogovat alespoň 14 z 33 vrcholů hlavního hřebene Nízkých Tater. Z 33 vybraných vrcholů je 14 z nich v části Telgárt – Čertovica a 19 vrcholů v části Čertovica – Donovaly. Vrcholy v části Hiadelské sedlo – Donovaly ve výzvě zahrnuty nejsou, protože se už jedná o Starohorské vrchy. Výzvu pro vás pečlivě připravila Horalka Anička.

O Nízkých Tatrách

Nízké Tatry jsou druhým nejvyšším pohořím Slovenska a jednou z nejoblíbenějších destinací pro pěší turistiku ve střední Evropě. Na rozdíl od Vysokých Tater nabízejí rozsáhlé, přehledné a relativně mírné hřebeny, které umožňují dlouhé přechody s nádhernými výhledy na okolní vrcholy a doliny. Nejvyšší Ďumbier (2043 m n. m.) spolu s vrcholy jako Chopok, Dereše, Kráľova hoľa nebo Štiavnica tvoří páteř pohoří. Celé území je chráněno v rámci Národního parku Nízke Tatry. V hlubokých smrkových a bukových lesích, v pásmu kosodřeviny i na alpinských loukách žije bohatá fauna včetně medvěda hnědého, vlka, rysa, kamzíka a sviště alpského. Květena zahrnuje řadu karpatských endemitů a vzácných vysokohorských druhů např. Lomikámen karpatský, Hvozdík lesklý, Zvonček alpínský, Tavolník karpatský a další. Historicky bylo pohoří významnou oblastí salašnického pastevectví a od konce 19. století se stalo oblíbeným cílem turistů a lyžařů. Dnes představuje skvělé prostředí pro hřebenové túry s minimem lanovek.

Anička zve na přechod

Celá trasa měří zhruba 100 km s převýšením 5 000 m. Hřebenovka je náročná svou délkou, převýšením, omezenými možnostmi ubytování a stravování, nicméně technicky náročné úseky na této hřebenovce nejsou. Hřebenovka vede po červené turistické značce a je také součástí Cesty hrdinov SNP. Trasa se doporučuje na 4-5 dnů a je možná jít oběma směry. Já celou hřebenovku šla v posledních letech 2x, vždy za 4 dny, s cílem v Donovalech. Hlavní hřeben v jednotlivých částech pohoří mění svůj vzhled i charakter. Na hřebeni se nacházejí holiny, kolem Ďumbieru až po Chabenec je skalnatější část pohoří. Východní část hřebene je výrazněji zalesněna. Nízké Tatry jsou chráněným územím a nachází se zde Národní park Nízké Tatry. Je proto potřeba tomu přizpůsobit své chování!

Doprava

Doprava je možná autobusem na Donovaly nebo sedlo Čertovica, které je zhruba v půlce trasy. Do Télgartu jezdí vlak i autobusy. 

Ubytování

Protože se jedná o Národní park, smí se nocovat pouze na vyhrazených místech. Typy ubytování na trase:

A) Chaty: Štefánikova chata pod Ďumbierom, Kamenná chata pod Chopkom. Několik možností ubytovaní je také v sedle Čertovica.

B) Útulny: útulna Andrejcová a útulna Ďurková. Tyto útulny jsou i s chatařem, je možnost se stravovat. Spaní je na matracích s vlastním spacákem, je tady i povoleno stanování. U obou útulen jsou i vydatné prameny. Na Andrejcové je možná rezervace, na Ďurkové ne (podle hesla kdo dříve přijde, spí na matracích, jinak venku. Když jsem tam naposledy byla, spalo se i v jídelně –kamenná podlaha, lavice). Sprchy, teplou vodu nečekejte, WC je suché, ale doporučuji si vzít toaletní papír.  Útulny Ramža a Terezka jsou: nacházejí se od sedla Čertovica směr Télgart. Jsou to klasické útulny, bez chataře, na spaní dřevěné lavice. U Ramži je také možnost stanování.

C) Vyhrazená místa pro stanování: je možné u útulen, v sedle Priehyba nebo Hiadelskou sedle. V Hiadelskom sedle je také přístřešek, kde je možnost spát pod střechou.

Voda

Vydatné studánky jsou u Andrejcové a Ďurkové, studánka je i u Ramži a v  Hiadelskom sedle. Na ostatní prameny bych se moc nespoléhala. Jinak je možné doplnit pitný režim i na chatách.  Placení: na útulnách určítě hotovost, chaty – aktuální stav nevím. 

Přeji vám, ať se vám v Nizkých Tatrách moc líbí!