Horal Novohradských hor

Cílem výzvy je během roku 2025 navštívit 20 z 21 vybraných vrcholů Novohradských hor a Novohradského podhůří. Osobitý výběr vrcholů pro vás s radostí připravil Lamin73. 

Lamin73 vás zve do Novohradských hor

Obraz první: Zánovní škoda 120L si to šine po horské silničce z Malont na Pohorskou Ves. Uvnitř sedí rodiče a tři malé děti. Maminka se je snaží namotivovat na následující výlet: „Už jste děti někdy viděli prales?“ Děti přijímají motivaci celkem unuděně až do chvíle, kdy škodovka dokodrcá až ke křižovatce do Pohorské Vsi. „Tak tady pojedeme doprava!“ zavelí navigátorka. V tom se dětská očka teprve vykulí tak, jak bylo očekáváno. Na křižovatce směr Pohoří na Šumavě stojí vojenský GAZ a na silnici postává skupinka příslušníků PS s ostře nabitými samopaly. Samozřejmě, že jsme zabočili doleva :-). A prales Hojná Voda jsem viděl až asi o 10 let dýl…
(léto1985)

Obraz druhý: Vedro na padnutí. Dneska jsem mohl poprvé řídit naší milou škodověnku. No jo, machroval jsem před zkouškami a papíry budou až v září po opravách. Teď se tu plížím na kole, naši mě vysadili na hrázi Horusického rybníka. Před chvílí jsem projel Třeboň a mířím směr Nové Hrady. A opět ty vykulený oči! Na obzoru pozoruji dva dominantní kopce, které trčí přímo z roviny, To že jde o Vysokou a Kraví horu zjišťuji až časem. Ale ten pohled se vepsal do srdce jako málo co. Už ho nejspíš nikdy nevymažu!
(léto 1992)

Obraz třetí: Ve služebním autě provádím rekognoskaci terénu při tvorbě základní mapy 1:10 000. A ejhle sousední list s sebou už nemám. Nu což, vždycky jsem se chvástal mým výborným orientačním smyslem, tak hurá naslepo do Leopoldova. Tady to musí být vpravo, tady zase vlevo. Po téměř půlhodinové jízdě, a asi 20 km motání se pod Myslivnou, přijíždím do téměř opuštěné vesnice. Při pohledu na pobořený kostel mě znovu zamrazí. V noci na 29. května 1999 tudy procházel kamarád Tomáš s partou dětiček na puťáku a nenapadlo je nic lepšího než v kostele, který byl volně přístupný, jednu noc přespat. O den později se věž kostela zřítila a zpráva o tom obletěla celou republiku…
(léto 2001)

Těch obrazů bych mohl napsat desítky. Nebudu Vás více zatěžovat svým sentimentem. Jen jsem chtěl přiblížit, jaké ty hory jsou. Jsou drsné, ale krásné. Jižní část, zejména pak Novohradky (omlouvám se, tady se jim jinak neříká) jsou hornaté, převážně zalesněné a jelikož celé ležely v tzv. Sudetech, i relativně málo osídlené, s velmi špatnou dopravní obslužností. Výpadek signálu operátora zde není ničím výjimečným. Na jihu hory pokračují i na rakouském území, kde jsou ještě o něco divočejší a vyšší. Hluboké lesy jsou ke sklonku léta plné hub i jiných dobrot. Pod Vysokou můžete narazit na Buquoyské chodníčky vyskládané z kamenů. Po lesích jsou roztroušené drobné skalky rozličných tvarů. Tu připomínajících zajíce, tu třeba hlavu Napoleona. Jsou tu krásné výhledy do krajiny a hlavně klid a pohoda. Zkrátka lesní zvěře hodně, ale té lidské naštěstí málo. Severní část je již poměrně osídlenější a převažoval zde vždycky český živel. Kraj je svázaný s folklórem a tradicí, zejména pak na Doudlebsku. Pěkná lidová architektura tento ráz ještě podtrhuje. Četné památky, včetně těch technického charakteru, citlivě zapadají do přírody a krajinu neničí, ale spíš dotváří. Ať už jde třeba o slavnou koněspřežku, Buškův hamr, hrady na Malši, křížovou cestu v Římově či celou řadu dalších drobných sakrálních památek. Zkrátka je na co se dívat a co objevovat. Jen jedno varování závěrem! Poznání této krajiny způsobuje u citově slabších jedinců závislost! A pravděpodobnost touhy po návratu je pak značná!
Lamin73

My Laminovi73 moc děkujeme za přípravu a hezké povídání!