Horská celodenka

1. úroveň sa dá splniť, aj keď nie som fanúšikom nočných pochodov. Preto som na nočné hodiny volil mestské kopce. Zvieratá by mali mať od ľudí kľud aspoň v noci. Teoreticky som mal naplánovanú aj druhú úroveň, no pre zranenie kolena nedošlo ani k pokusu. Pritom v Bratislave by to nebol až taký problém. Hodnotím preto len 1. úroveň. Pri druhej by som dal vyššiu obtiažnosť.

Na plnění této výzvy je Ještědsko-Kozákovský hřbet jako dělanej. Volil jsem co nejkratší variantu, protože má tělesná schránka už není co bývala. V pátek navečer vlakem do Liberce, pak šichťákem do Jítravy a pak už vzhůru do lesů. Co vrchol to hodina, takže tempo většinou velmi, velmi pomalé, a i tak pořád hlídat abych nelogoval brzy. Končil jsem po jedenácté večer u sudu v Jeseníku, pak ještě potrápil kolena sestupem do Hodkovic, pak asi čtyři hoďky spánku u střelnice a prvním vlakem zase domů. Většinu cesty přímo po hřebenovce s několika odbočkami, celkem něco málo pod padesát kilometrů. Některé kopce jako kopce ani nevypadají, a na některé se jde pořád z kopce (z Černého vrchu na Černý kopec nebo z Plání k Vápenici). Skoro všechno v pohodě dostupné, jen z Vápenice (odbočka z trasy) po zelené naučné stezce na Hlubocký kopec jsem už propadal v zoufalství a říkal jsem si, že jestli mě tady klepne pepka, tak už mě nikdy nikdo nenajde. Shrnuto- bylo to krásné a bylo toho dost.

Tohle bylo zajímavé 🙂. Loňského nočního horala si mohl člověk plnit po desáté, nebo před šestou, ale tahle výzva vyžadovala opravdu navštívit kopec v každou denní či noční hodinu. S těmi denními moc problém nebyl, bylo znát prodlužující se den a tím i rozrůstající se rozsah zelené výseče. Pak ale logicky nastala chvíle, kdy to bez plánování nešlo dál. A tak nám to s Terou jednoho dne slavnostně doteklo. Doklepneme Ještědsko-kozákovskou hřebenovku, a aby rodiny neprskaly, půjdeme to v noci a dorazíme i Celodenku, to přece nemůže nikomu vadit (až na matičku naši drahou, ta se o nás samozřejmě bojí kdykoli 😂). Skvělý nápad však narazil na netrénovanost v mysli ohledně času. Hned na prvním kopci výpravy si Tera automaticky odklikla vrchol, aniž by počkala na devátou 🙈. Štvalo ji to celou další hodinu, ale pak to moudře hodila za hlavu. Noční výprava poté proběhla téměř bez komplikací, až na jedno přejití odbočky a jedno slušné zakufrování na Hlubockém hřebeni, kde bychom bez GPS v telefonu snad musely počkat do rána, abychom se zase vymotaly na modrou. Trochu foukal vítr a pár kapek nečekaně taky spadlo, ale i hvězdy byly občas vidět. Zato noční Ještěd se nám z mraků neukázal. No a po probdělé noci se ještě dneska večer projdeme na jiný blízký kopec, aby měla splněno i Tera 😊. Horám zdar!

Tak jsem přežil 🙂 5.7. jsem si šel splnit výzvu. A když už, tak hned 2. úroveň. Tzn., že nemáte jinou možnost než začít o půlnoci 😁 Pro tuto výzvu jsem si vybral okolí Lomnice nad Popelkou. Auto jsem nechal v nedaleké vesničce Ploužnice. A v 0:05 nasazuju čelovku a vyrážím směr Bradlec! 😁 Cesta v noci je kouzelná 🙂 v lesích je absolutní ticho. Jen občas někde praskne nějaká větvička. Ale nejhorší jsou ty oči, co vás vždy sledují. 🙂 Víte, že vám nic nehrozí, ale stejně mě vždy přejede mráz po zádech, když na sebe vzájemně čučíme 😅😂 Když se blížil 80. km mám toho fakt dost! 😅😂 ale už zbývají jen 4 hodiny do konce! Teď už to vzdát nemůžu. Pomalu se blížím k Lomnici nad Popelkou a ze západu se blíží bouřkové mraky. Nasranost stoupá 🤭 Ve 21.30 začíná pršet a už nepřestane 🫤 cítím, že si sahám na dno 😬 Navíc se mi vybila čelovka 🤦‍♂️. K poslednímu kopci přicházím v 22.50. Hotovo! Výzva ukončena ve 23:01! 😊 Už jen 2km k autu 🙂🙃 Musím zhodnotit, že takhle obtížné sem to nečekal 🙂 Nakonec to bylo 95km za cca 23,5 hodiny. Sebráno 38 vrcholků. Ale jinak to bylo krásné. Hlavně odpočinek v dubovém háji, byla pro mě chvilka, kdy jsem byl naprosto spokojený 😊

Tak toto nebyla jednoduchá výzva. V plánu bylo splnit zároveň hřebenovku Ještědsko-Kozákovský hřbet, což by pořád bylo ještě rozumné, pokud z hřebene neodbočuješ na další vrcholy, a tak v rámci trasy ukládám mimo jiné i tři vrcholy z Jičínského horala a nebo jdu z Rašovky na Hlubocký hřeben přes 5 dalších vrcholů, takže místo pohodové cesty po hřebeni sejdeš úplně dolů, abys to pak zase vystoupal. Start v Koberovech, cíl pod Roimundem. Nakonec to bylo kolem 90 km a přes 4000 m převýšení. Děkuji Patrikovi s Věrkou za převoz do Liberce a možnost přespání.

24 kopců za jede den, hodně plánování, naštěstí spojené s plněním další výzvy, místy ale člověk fakt musel hlídat čas a dobře si to rozvrhnout, ale za těch 78km v nohách to stálo...

Tak jsem to dal :-) . Cíl jsem měl splnit rovnou 2. úroveň. stálo mě to trochu plánování, brzkého vstávání a hodně pozdního usínání. Náročný byl hlavně noční "finiš", poslední vrcholy jsem měl docela blízko sebe a tak čekání v nočním lese opravdu dá zabrat, doslova jsem tlačil čas. Výzva se mě líbila a bavilo mě ji plnit. Díky za dobrý nápad.

Zatímco první úroveň se splnila sama během několika výletů, tu druhou bylo nutno trochu naplánovat - padne na to celý den :-). Běžně ukládám za chůze a hurá dál, tentokrát jsem musel potlačovat nutkání uložit vrchol (pokud předběhl můj časový rozvrh) a šetřit síly. Díky těmto krátkým odpočinkům bylo ulezeno cca 69 km bez následného úmrtí. Resumé: zábava za čtyři - vidíte život v přírodě v noci, ráno, v poledne i večer (pro toho kdo se dívá) a obtížnost u mě za tři - záleží na zvolené trase.

Opravdovou výzvou je až druhá úroveň, to už si musí člověk sáhnout mimo komfortní zónu a hlavně pořádně plánovat. Nechápu jen, proč je těžší úroveň ohodnocena méně body než ta jednodušší.

Úžasná, ale dost náročná výzva. Zvolili jsme s kamarádem 24 hodinovou verzi a to v Krušných horách. S vrchy do horobraní jsme souběžně dělali Vrchařskou korunu Krušných hor, takže v plánu byly i německé vrchy. Do výzvy jsme také volili především zvířátkové kopečky. Začátek za svitu nádherného měsíce, že baterka nebyla potřeba. Kolem 7 ráno krize, nejen spánková, ale i psychická s vidinou toho, kolik toho ještě zbývá. Do toho slejvanec. Během dne se počasí měnilo od sluníčka, mlhy, tak i dokonce sněhové vánice. Večerní kopce po 7 večer už byly kolem 0 °C. Za mě náročná, ale krásná výzva. Za den jsme ušli 46.5 km, takže poslední vrch už byl o vůli a dokonce jsem ho lezl částečně po čtyřech :-). Určitě doporučuji, když je měsíc kolem úplňku, dá to tomu neopakovatelné kouzlo. Díky za nádherný zážitek.

2. level docela masakr, v mým věku ;-), ale povedlo se to logisticky skloubit s výzvou Ještědsko-kozákovské hřebenovky a vyšlo to :-). Svítící Ještěd v noci z hřebenovky luxus. Ale ještě, že se tenhle únor už dá spát celkem v pohodě venku, pípnout si první a poslední vrchol ze spacáku je taky luxus :-D.

Moc zábavná výzva. Zvlášť ty noční výstupy tomu dají jiný nádech.

Noční potulování po kopcích je fajn. Jako celodenku jsem zvolil přechod Ještědsko-kozávskového hřebene... moc hezké

Super zábava _ noční denní lovení jsme si s manželkou užili.

Výzva se mě moc líbila. Strach jsem měla hlavně v noci sama jit na kopec,ale jsem ráda že jsem tu výzvu dala jako pátá,sice to nejsou stupně vítězů,ale pro mě úspěch!!! 😊

Bylo to zajímavé🤔