Neomylně jsem vyrazil na běžky v den, kdy byla nejnižší viditelnost a nejhorší stav sněhu. Na Vlčí horu to bylo z parkoviště skoro po rovině, to ještě šlo. Byl jsem tu už dřív, výhled z rozhledny je běžně úžasný, ale dnes bylo vidět jen pár desítek metrů daleko.

Cestou na Loučnou jsem se vysekal, když jsem to neubrzdil z kopce na strašně zmrzlém sněhu. Ve vrcholovém stoupání už běžky klouzaly i v poloze kolmé ke svahu, takže nezbylo než to dojít pěšky. Za stěnou bílé tmy jsem tušil potenciál výhledu, ale bohužel nemohu hodnotit, a nepomohly ani zamlžené brýle, kterým nějak nesvědčila kombinace vlhké zimy okolo a ještě vlhčího horka na mé zadýchané tváři.

Na Dlouhou louku jsem za skupinkou popadaných důchodců (po ujištění, že nepotřebují záchranu) odbočil na neupravenou lesní cestu, kde to kupodivu jelo lépe než na upravené stopě - sice jsem se msíty propadal skrz zmrzlou skořápku nad kyprým prašanem, ale alespoň to (tolik) neklouzalo. Padesát+sedm metrů před vrcholkem byl na cestě polom, takže jsem musel posledních pár metrů po jakési srnčí stopě skrze hustník.

Vrch tří pánů jsem přidal napůl omylem, když jsem se z Dlouhé louky vydal po špatné cestě špatným směrem. Vrcholek byl v lese sto metrů od stopy, ale to mě už nepřekvapilo, měl jsem už natrénováno. Na cestě zpátky byla dneska stopa nejsjízdnější, tak moc, že jsem přejel rozcestí a prodloužil si výlet ještě o tři kilometry a jedno stoupání na ledovce.