Do Horobraní jsem se zaregistroval 11. května 2020 
cestou z prodlouženého víkendu v Jeseníkách, Medvědská hornatina, abych 
se podíval, o čem se to ti blázni pořád baví a proč lozíme na každý 
zarostlý kopec bez výhledu. Když už jsem byl zaregistrovaný, zkusil jsem
 po dvou týdnech nějaký kopec zalogovat. První
 byl kopeček v poli jménem Příhon (317 m). Stavil jsem se na něm cestou 
z práce. Překvapil mě výhled. Ten den jsem odklikl ještě další dva. 
Dobrý, říkal jsem si, uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit. Často jsem 
na logování zapomínal, třeba na Šumavě jsem si zapsal jen dva vrcholy.
 Občas nefungovala technika, tak jsem to neřešil a na GPS zaměření 
nečekal.  V srpnu mě to chytlo tak nějak více a Horobraní začlo čím dál víc 
ovlivňovat mé výlety.
Když se blížil pětistý vrchol do Horobraní, začal jsem přemýšlet, že by bylo fajn si pro tuto příležitost nějaký vrchol vybrat. Nějaký velký, masivní, důležitý. Chvíli to vypadalo, že si nakonec vybírat nebudu a pětistovka padne někde na víkendovém výletě v Orlických horách. Tam jsme ale nakonec nejeli, protože se vrátila zima. Do finálové trojky jsem si určil tyto vrcholy: Čekyňský kopec, Přísahanec a Maleník. Jak vidíte, nakonec jsem nevybral žádného slavného velikána. Jsou to kopce v mém blízkém okolí, které jsou pro mě v životě něčím důležité a tím zajímavé a krásné. Například vrchol Maleníku jsme s kamarády hledali mimo cesty někdy před deseti lety. Tehdy ještě bez mapy a gpsky. A našli. Na Maleník chodíme 17. listopadu pravidelně už více jak deset let (loni jsem si dovolil výjimku a navštívil jsem jej už v noci 16.11.), když není s kým, jdu sám.
Za svůj pětistý kopec jsem nakonec včera bez 
nějakého váhání zvolil Čekyňák. Přesnější je napsat: Je mi ctí, že mým 
pětistých vrcholem mohl být právě Čekyňský kopec. Je to kopec, který tu 
pro mě vždy byl. Nikdy po mě nic nechtěl, naopak dodával mi v mládí 
potřebnou
 sílu a energii, když do zpěvu zrovna nebylo. Zřejmě první kopec, na 
kterém jsem v životě byl. První kopec, který jsem vyjel na kole. Vždy 
byl pro mě zajímavým, až magickým místem, hlavně díky svým jeskyním pod 
vrcholem. Ty dokázali podněcovat dětskou
 fantazii. Často přes něj vyjíždím a vracím se z práce či výletu. Sbírám zde květy lípy a mateřídoušku.
 Nabízí se tu fantastické výhledy především na Hostýnky. Není to žádný 
prcek, jak by se mohlo zdát. Za Čekyňák považuji těchto pět vrcholů 
uvedených v horobraní: Čekyňský kopec, Malá Lipová, Lipová, Žalkov a 
Čekyně.
 Lipovou a Žalkov jsem navštívil až díky horobraní. Jsou totiž uprostřed
 chmelnic a kdo by dobrovolně lezl do kypré ornice mezi všechny ty 
visící dráty. Čekyně je nenápadný kopec za Zamazalkou a je z něj 
nečekaně krásný výhled, téměř kruhový. Je zároveň z této pětice
 nejvyšší (309 m). Malá Lipová je přímo u staré rozbité asfaltky. Leží nad pěkným starým lomem a z hrany toho lomu je 
krásný výhled na Přerov a Hostýnské vrchy. Sem jezdívám „dobíjet 
baterky“. Je pěkné pozorovat, jak za ta desetiletí lom postupně zarůstá. Příroda si jej bere zpět.
Slíbil jsem krátký příběh, tak snad jsem slib splnil. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se stavte. Čekyňák tu je vždy pro všechny a každého vítá stejně. A jestli jste dočetli až sem, tak jste mi udělali velkou radost, děkuji.